Zase jsem rok nepsal…

Ano, je to k nevíře, ale je to tak. Na psaní mi vůbec nezbývá čas. Za poslední rok se toho událo mnoho…K práci, která je poslední dobou poměrně náročná, přibylo několik dalších aktivit. Asi největší z nich je rodina, má také studující a pracující žena a naše malá, i když vlastně pořád větší,  Eliška, která mě nenechá doma ani chvíli klidu, pokud zrovna nespí. A že chodí spát zatraceně pozdě .

Sice jsem věčně v práci, ale snažím se jí maximálně věnovat, když jsem zrovna doma. Asi už dospěla i do věku, kdy to umí i zneužít, ale snad jsem pro ni aspoň trochu dobrý táta. Před více než rokem zemřel strýc a zdědili jsme dům, ve kterém jsem se narodil, teda něco, z čeho by se dal dům zase s jistým úsilím vytvořit, je na vesnici ve městě (je to vesnice, ale do města je to kousek), navíc poměrně blízko nájezdu na dálnici, takže do práce poměrně dobrá dostupnost, časově rozhodně lepší než teď z Přerova. Snad se letos podaří alespoň zahájit opravy, ideálně i nastěhovat se, uvidíme, jak to půjde.  Každopádně jde o dalšího časožrouta a problémotvůrce, poměrně úspěšného. Menší holka se těší na nový pokojíček v novém domečku, větší je poměrně nesvá z množství práce, které nás čeká a množství peněz, které proinvestujem. Snad se to všechno podaří úspěšně zvládnout. Spolu se školou a časově náročnou prací je toho tak akorát a ještě možná trošku víc.